Kostky, které nepřehlédnete: Co jsou Kameny zmizelých a proč je potkáváme i v našich ulicích?

Možná jste si jich při procházce městem už všimli. Dlažební kostky s mosazným povrchem zasazené do běžné dlažby chodníku. Když se do nich opře slunce, zlatavě se zablesknou a donutí člověka sklopit zrak. Říká se jim Stolpersteine neboli Kameny zmizelých. Nejsou to však obyčejné dlažební kostky – jsou to tiší svědci lidských osudů, kteří vracejí jména těm, které se nacistický režim pokusil navždy vymazat z historie.

Srdečně vás zveme na slavnostní setkání, při kterém budou veřejnosti představeny tachovské Kameny zmizelých, i s připomínkou občanů města, kteří se stali oběťmi holocaustu. Setkání proběhne ve středu 17. června v 16.00 hodin na tachovském náměstí Republiky.

Kdo za projektem stojí?

Autorem této myšlenky je německý umělec a sochař Gunter Demnig. Na počátku 90. let minulého století chtěl najít způsob, jak uctít památku obětí nacismu. Ne neosobním velkým památníkem, ale individuálním, lidským gestem.

Kdy to celé začalo?

První kameny položil Gunter Demnig v roce 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. V České republice se první Kameny zmizelých objevily v roce 2008 v Praze. Od té doby se projekt rozrostl v největší decentralizovaný památník na světě.

Kde kameny najdeme?

Pravidlo je jasné: Kameny se umisťují výhradně před poslední známé bydliště, které si dotyčný člověk zvolil dobrovolně předtím, než byl zatčen, deportován nebo dohnán k nucenému útěku. Dnes tisíce těchto kostek propojují chodníky ve více než 30 zemích Evropy – od Francie až po Rusko, včetně desítek měst v ČR.

Proč zrovna „Stolpersteine“?

Německé slovo Stolperstein doslova znamená „kámen, o který je třeba klopýtnout“ (zavadit pohledem). „Člověk neklopýtne nohama, ale hlavou a srdcem,“ reaguje Gunter Demnig na název projektu. Nacistická mašinerie udělala z lidí v koncentračních táborech pouhá čísla. Kameny zmizelých jim symbolicky vracejí jejich jména a identitu.

Jak kameny vznikají a co je na nich napsáno?

Každý kámen je ruční práce. Jde o dlažební kostky s mosazným povrchem velké 10×10 cm. Text je stručný, ale mrazivý. Vždy začíná slovy „Zde žil / Zde žila...“, následuje jméno, rok narození, datum deportace a místo, kde byl život dotyčného násilně ukončen (nebo kde se stopa ztrácí).

Mosaz časem vlivem počasí a lidských kroků tmavne. Stačí však, když kolemjdoucí kámen očistí (například pošlapáním nebo záměrným vyleštěním), a mosaz opět září. Tím se symbolicky udržuje památka stále živá.

Kameny zmizelých v našem městě

Také naše město má svou temnou kapitolu spojenou s druhou světovou válkou a také z našich ulic zmizeli sousedé, kteří sem neodmyslitelně patřili. Do dlažby na tachovském náměstí je umístěno 13 kamenů.

Dům čp. 9/10 (lékárna Dr. Max)

Karel a Stefanie Grünhut

Wilhelm a Irene Lurje

Dům čp. 60 (Moneta Money Bank)

Hans Grünhut

Max a Irma Kohnovi

Dům čp. 86 (vedle infocentra)

David a Sophie Glauberovi

Dům čp. 87

Hermine Bloch

Dům čp. 117 (jižní fronta náměstí)

Julius a Rosa Weisovi

Max Kohner

Až příště půjdete po městě a pod nohama se vám zableskne kousek mosazi, na chvíli se zastavte. Přečtěte si jméno. A právě v tom okamžiku tito lidé přestávají být zapomenutou historií a stávají se opět součástí našeho města.