Paměť Pastviny ožívá příběhem hodináře z hor, mnozí si jej ještě pamatují

Psal se rok 1913, nikdo tenkrát ještě netušil, že se schyluje k První světové válce a následnému rozpadnutí Rakouska-Uherska. Tehdy se v horské osadě Helldroth (Pastvina) narodil Ferdinand Hollick. Kluk, kterému nikdo neřekl celý život jinak než Ferdl. Jeho osudem bylo stát se posledním žijícím obyvatelem Helldrothu. Ferdinand Hollick prožil dnes jen těžko pochopitelný život. Vyrůstal za První republiky, přežil hrůzy nasazení za Druhé světové války, viděl zánik své domoviny, stal se vyhledávaným hodinářem, na kterého pamětníci vzpomínají ještě dnes. Vydejte se s námi na jedinečnou pouť proti proudu času a poznejte neobyčejný život hodináře z hor, jeho sousedů a celé osady, která málem úplně zmizela z map i povrchu země. V sobotu 30. května 2026 ožije paměť Pastviny a příběhy lidí, kteří zde žili. Na informace jsme se zeptali Pavla Procházky, badatele z Česko-Bavorského spolku přátelství a spolupráce.

Kdo byl Ferdinand Hollick, hodinář z hor?
Ferdinand Hollick tak, jak si jej pamatují místní, byl chlap chodící v mysliveckém kabátu, který žil na samotě s několika hospodářskými zvířaty uprostřed kopců. S batohem na zádech chodil nakupovat do nedaleké Lesné. Téměř vždy měl předloktí plné hodinek, které mu lidé dávali k opravě. Jeho chalupa čp. 8 byla plná hodin. Hodiny byly úplně všude, byl to jeho svět. Druhá světová válka zanechala na jeho duši hluboké rány, které se nikdy úplně nezhojily. Nejen to, ale i další traumata, jako byl odsun a zánik Helldrothu, se podepsaly na jeho duševním zdraví.

Hollickovo chalupa je jediné co z Helldrothu zbylo?
Naštěstí ne. Mimo chalupy čp. 8 se podařilo mezi lety 1991 a 1997 z iniciativy rodiny Karesových a studáneckých obyvatel zachránit také kapličku, ta se pak po několik dalších let stala místem pravidelného setkávání rodáků a jejich potomků. V terénu můžeme dodnes nalézt hromádky sutin po zaniklých chalupách a zapomenout nesmíme ani na drobné kamenné památky jako jsou boží muka, která se rovněž v posledních letech daří citlivě renovovat.

Jak osada Pastvina – Helldroth vypadala dříve?
Byla to malá horská osada při staré Schönwaldské stezce (z Tachova přes Lesnou do Waldheimu a dále do Bavorska), kde bylo zhruba 20 chalup. Celá zástavba byla rozdělená do dvou skupin domů. Pomyslným středem zástavby byla kaplička. Centrem života pak byl hostinec Hofmeisterových Zum Sommerfrische, což byl vyhledávaný výletní podnik, kam se pořádaly výlety a vycházky z Tachova i širšího okolí. Byla zde také trafika, kde se daly nakoupit nezbytné potraviny, a řeznictví. Ve starší části obce měla provoz kamenická dílna otce a syna Hochnutových, s jejichž kamennými památkami se v okolní krajině setkáváme dodnes. Dá se říci, že ačkoliv to byla malá osada, tak byla díky hospodaření místních soběstačná.

Války se asi osady moc nedotkly, pak ale přišlo vysídlení a s ním i úplně nové poměry…
Je to tak. Hrůzy válek sem do kopců příliš nedoléhaly. Na druhou stranu byli místní muži nasazováni na frontách, což se samozřejmě na osudech jejich rodin podepisovalo. Velký zvrat přišel s koncem 2. světové války. Ve vsi se ukryli vojáci německého Wehrmachtu, kteří se rozhodli bránit postupujícím americkým vojákům a zaminovali příjezdovou cestu. Nevyhnutelně pak došlo ke střetu obou jednotek a bohužel i k jedné civilní oběti.

Největší změnu ale samozřejmě přinesl až odsun původního – německého – obyvatelstva a následný odstřel neobydlených domů. Pastvina nebyla na rozdíl od nedaleké Studánky nebo Lesné dosidlována, a tak byl její osud zpečetěn.

Čím to, že Ferdinand Hollick ve vsi zůstal?
Jeho sestře Anně, která byla již před válkou provdaná za Čecha, se povedlo získat pro něj a jejich maminku výjimku. Také se jim povedlo získat zpět zabavený majetek – chalupu a okolní pozemky. Jejich maminka si nepřála stěhovat se ze svého domu, Ferdinand s ní tedy zůstal v místě, kde se narodil. Když pak paní Hollicková zemřela, Ferdinand již nechtěl místo opustit.

Jak si Pastvinu a její osudy připomeneme?
Přímo na louce za Pastvinou proběhne v sobotu 30. května sousedské setkání. Připravené jsou besedy, komentovaná prohlídka, vyznačení zaniklých budov s historií jejich rodin, kinokavárna, promítání historických fotografií, letní kino a nově také polní badatelna. V rámci programu dojde také k vysvěcení božích muk u kapličky.

Polní badatelna?
Ano. Je to náš nový koncept. Během loňského cyklu Paměti Českého lesa jsme zjistili, že na naše akce chodí spousta pamětníků s velice zajímavými příběhy. Chceme tedy na setkání vytvořit prostor, kde mohou své příběhy vyprávět a kam mohou přinést své domácí archiválie jako jsou třeba staré fotografie. My si vše zaznamenáme. Chceme tím přispět k postupnému odhalování paměti naší krajiny.

Jak se lidé na Pastvinu dostanou?
Nejlepší možností je pěší výlet z Tachova. Pro den konání setkání vyznačíme speciální trasu od Rychty v Tachově přes Studánku až na Helldroth. Celá trasa má zhruba 6 km a bude osazená informačními panely, kde se lidé dozví celý příběh Ferdinanda Hollicka a Pastviny. Součástí bude drobná hra pro děti, které budou pak v cíli odměněny. Po trase bude také jedno místo s občerstvením v hostinci U Kulaté báby.

Kdo nepůjde pěšky bude moci dojet k místu vlastním autem nebo bude moci využít také kyvadlovou dopravu. Ta bude vhodná také pro pěší, kteří si budou chtít usnadnit cestu zpět domů. Autobus bude zastavovat u Rychty v Tachově, u hostince U Kulaté báby a na Pastvině. Jízdné bude dobrovolné - symbolické 20 Kč.

Co byste na závěr doporučil návštěvníkům?
Dobrou obuv a dobrou náladu. Pokud budou mít chuť, ať si vezmou stan a přespí s námi přímo na louce za Pastvinou. Nejen, že si užijí celou akci opravdu na plno, ale odstřihnou se navíc od všech starostí moderního světa. Nechají se pohltit krásnou okolní přírodou, historií a mohou strávit večer u ohně. Je velký rozdíl, když vstřebáte nové poznatky a zážitky v tom prostoru, kde se věci udály. Garantuji každému, že ráno už se na svět bude koukat jinýma očima – krajina k vám začne promlouvat.